Na plátnech malířky Julie Machallové se můžeme setkat s horolezci v Himalájích, se ztišenou buddhistickou svatyní v Káthmándú, s čilým ruchem vlakového nádraží kdesi v Indii, s městskými ruinami v Gaze, v nichž také žijí lidé, nebo s pitoreskními balkony činžáků v Bangkoku či třeba s pohledem na okna budovy muzea holokaustu v Berlíně.
Tím, jak se ve své malbě hlásí k uměleckému aparátu, který umožňuje iluzivní zobrazování, by se zdálo, že jsme skutečně svědky tvorby, v níž jde především o zachycení viděného. Obrazy Julie Machallové jsou ale výsledkem strukturovanějšího nakládání s motivem. Její plátna nejsou jen jakýmisi momentkami z cest. Jsou průnikem různých vlivů a intencí, v nichž je individuální vizuální vzpomínka na viděné jen z jednou příčin, proč její obrazy vznikají. Vedle vzpomínky na viděné chce totiž vizuálně zachytit i emoce, kulturní odlišnosti, ale i ohlasy svých dřívějších vzpomínek, nápadů a možná i obav. Prchavost jedinečných okamžiků proto přetavuje do scén, které díky tomu mají obecně narativní potenciál. Tím, kdo (jakýkoli) příběh bude rozvíjet dál, není autorka, která stojí na jeho počátku, ale divák, kterému je dána možnost (a zodpovědnost) dovyprávět viděné v kontextech svých mentálních důrazů – geografických, sociálních či environmentálních.
Z textu Martina Mikoláška
Výstava Jiné Světy zobrazuje světy, které jsou vzpomínkami různých okamžiků, kde se prolíná skutečnost s iluzí, představami a celkově vytváří nový obraz. Inspiraci můžeme hledat v pojetí magického realismu – zobrazování reálného světa doplněn o zázrak nebo nadpřirozeno.