Jiří Sieber je malíř, který po ukončení střední umělecké školy v Ostravě studoval. Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru klasické malby Zdeňka Berana a poté u Martina Mainera. Na AVU se malíř věnoval nejrůznějším žánrům, figurální malbě, zátiší a nakonec krajinám či malbě zvířat. Malíř se vždy zabýval malbou figurativní, a jinak tomu není ani v jeho nejnovější tvorbě. Přesto, že jsou jeho náměty zobrazivé, rád si v malbě pohrává s jejich zašifrováním do jinotajů. Často se jedná o jeho vlastní zážitky, pocity z míst, která navštívil a která jej oslovila silnou atmosférou. Důležitým a typicky nápadným prostředkem je pro něj barva. Malba je pro něj únik a zároveň cesta k pochopení tohoto světa, jeho nejednoznačného smyslu. Proto i význam obrazů nechává často nedořečen, aby si jej každý mohl vysvětlit po svém. Za zrodem některých maleb stály příběhy a náhody, jako třeba ta, že když maloval obraz s námětem Polanecké nivy, rozbil si talíř, který měl rád, a tak jej na plátno namaloval také. Jeho střepy měly maskovat stopy lidské činnosti, kterou v zobrazované části lesa malíř viděl.
U jiného obrazu se snažil zachytit geografickou mapu Česka, byť v barevné nadsázce. V této změti barev se malíř rozhodl ukrýt cvrčky a sarančata, fascinován pocitem, že tyto bytosti žádné mapy neznají, a přesto či možná právě proto žijí v poklidu. Třetím a posledním příkladem myšlenky, jež se stala motivací ke vzniku jednoho z obrazů, je obraz „Berušky“. Jednalo se původně o jeho malbu s úplně jiným námětem, který se nepovedl.
Dokonce už byl přemalovávaný více než jednou, tudíž téměř vzdal snahu na jeho „záchranu“. Ve směsici emocí, kde dominovalo rozčílení, obraz polil terpentýnem a pokusil se seškrábnout mnohé předchozí nánosy barev. Takto se vytvořil základ pro budoucí obraz berušky. Snažil se oživit zašedlý, monochromní podklad, který mu barevně i strukturou připomínal spíše beton než základ pro jeden z nejbarevnějších obrazů v jeho portfoliu. Takovéto podobné příběhy v sobě nese každý z jeho obrazů. Jsou pro něj důležitým zdůvodněním podstaty jeho malování i když věří, že jeho obrazy budou na diváka fungovat také bez průvodního slova. Malba je pro něj mimo jiné hra, kde i divák může vnímat a rozvíjet příběh svým originálním
způsobem.
