Existují věci, které přijímáme bez odporu. Ne proto, že bychom jim plně rozuměli, ale proto, že jsou vytvořeny a uzpůsobeny tak, aby odporu předcházely nebo dokonce tak, aby vůbec nevznikl. Pronikají pozvolna, skrze formu, která vypadá přitažlivě a důvěryhodně, skrze jazyk, který osciluje mezi strachem a ujištěním, nebo skrze příslib ochrany, který spočívá v přenesení zodpovědnosti za věci, jež se zdají až příliš složité či bolestivé, než abychom se s nimi chtěli sami zabývat. Prostě jsou designované tak, aby byly „snadno stravitelné“ (easy to swallow). Výstava představuje aktuální tvorbu autorů Lukáše Dvorského a Samuela Kollárika, kteří tuto logiku zkoumají jako jeden z určujících mechanismů současné vizuální kultury a utváření sdílených představ o tom, co je normální. Oba autory spojuje zájem o období formování osobnosti, ať už čerpají z osobní zkušenosti či z pedagogické praxe. Hlavní pozornost je přitom věnována roli obrazů, objektů a diskurzivních forem každodennosti v procesech, v nichž se propojují, stabilizují a naturalizují tělesná zkušenost, mentální nastavení a jádrová přesvědčení. V práci obou umělců se tyto procesy zpřítomňují skrze tělo, ačkoliv v některých případech spíše metaforicky. Ve výstavě tak tělo nefiguruje jako autonomní entita, ale spíše jako rozhraní mezi osobním a společenským, tedy jako místo, kde se procesy společenského formování ustavují a internalizují. Společný je oběma autorům i výrazný výtvarný jazyk, který osciluje mezi dějinami umění a popkulturou. Jeho hlavním nositelem je sytá, u Kollárika mnohdy až toxická barevnost, pro soudobého diváka přitažlivá svou známostí a každodenností, s níž se setkává na obrazovkách, ve výlohách i v širším poli vizuální kultury. Stejně jako uměleckohistorické a filozofické odkazy, jimiž je tvorba obou autorů prostoupena, nefunguje ani barva pouze jako lákadlo slibující něco důvěrně známého. Zároveň totiž slouží jako nástroj, který tuto zdánlivou samozřejmost narušuje a otevírá ji kritickému čtení. Jako by umělci zkoušeli její hranice a kladli si otázku: jak daleko lze zajít v míře „stravitelnosti“, než se odkryje manipulativní logika, kterou jejich práce současně tematizuje i vizuálně zpochybňuje.
U Lukáše Dvorského se tato logika soustřeďuje v objektech, jejichž formální čistota maskuje ambivalentní funkci. Příkladem může být objekt Marshmallow, který evokuje jak sladkou pilulku, tak projektil. V díle se tak spojuje lákavost a měkkost spotřební estetiky
s vertikální, téměř monumentální formou odkazující k vojenské mašinérii. Působivým detailem je stékající syntetická hmota, jež sice na první pohled připomíná polevu, přitom druhém a pozornějším však rozkryje i odkaz k základní tělesné substanci. Prvotní čitelnost se tím narušuje a odhaluje se napětí mezi péčí a kontrolou nebo v tomto konkrétním případě mezi přitažlivostí a latentním násilím.
V malbě Samuela Kollárika se tento mechanismus rozkrývá jako zevrubný průzkum maskulinity coby kulturně ustavovaného modelu, který se skrze obrazy, narativy a sociální vzorce zapisuje do těla i mentálních představ, a to i v návaznosti na vizuální kulturu pozdního 20. století. Na rozdíl od komiksů, jimž je umělcova tvorba blízká nejen formálními odkazy, ale i svou výraznou narativností, je však divák postaven před situaci, v níž se heroická figura rozpadá. Je to až tělesně bolestná ztráta. Jako by se bortilo něco, co divákovi dosud poskytovalo oporu i orientaci. Jasné dělení na dobro a zlo, důvěrně známé z pohádek, sci-fi či komiksových světů, jejichž estetiku Kollárikova malba na první pohled evokuje, se zde rozvolňuje a ustupuje poli ambivalentních situací. Tyto stavy se v malbách zpřítomňují skrze přetížení, hroucení či radikální deformaci, v jejímž důsledku se figura rozpadá do podoby beztvaré hmoty připomínající monstrózní tělo bez orgánů. V některých případech je dokonce výstavba obrazu žánrově bližší spíše zátiší než figurativní scéně.
Lukáš Dvorský
1. 1. 1991, Ostrava
Studium
2006 – 2010 SSUŠ AVE-ART OSTRAVA – Umělecké kovářství
2010 – 2015 OSTRAVSKÁ UNIVERZITA – katedra sochařeství
2016 – 2017 NIDV – pedagogické minimum
Realizace ve veřejném prostoru:
MEMENTO – LIPNÍK NAD BEČVOU 2010
OSTRAGEN – OSTRAVA 2013
MENHIR – (MGA. LUKÁŠ DVORSKÝ A MGA. JAN ŠPAČEK) OSTRAVA 2013
PETŘKOVICKÁ VENUŠE – PETŘKOVICE 2014
PROSTOR A VZTAHY – OSTRAVA 2018
LAVIČKA LADISLAVA MŇAČKA – VALAŠSKÉ KLOBOUKY 2019
PAMÁTNÍK OBĚTEM STŘELBY VE FNO – OSTRAVA 2020
OBSERVATOŘ – OSTRAVA 2020
PAMĚTNÍ DESKA – NÁROŽÍ KARLA KRYLA -OSTRAVA 2021
KOLEKTIVNÍ BYDLENÍ – HMYZÍ DŮM – OSTRAVA 2021
LAVIČKA GREGORA JOHANNA MENDELA – LIPNÍK NAD BEČVOU 2022
PAMĚTNÍ KŘÍŽ – (REALIZACE MGA. LUKÁŠ DVORSKÝ A ING. MAREK BŘUSKA) VALŠTEJN 2024
PAMÁTNÍK OBĚTEM BOMBARDOVÁNÍ SPOJENECKÝCH VOJSK,
OSTRAVA 2024
HODINY NÁMĚSTÍ OSTRAVY JIHU – (PROBÍHÁ REALIZACE, PŘEDPOKLÁDANÝ TERMÍN DOKONČENÍ 2026)
Samuel Kollárik
30. 11. 1992, Bojnice
Studium
2018 – 2021 AVU Praha, ateliér maľy IV. Marka Meduny a Petra Duba
2015 – 2018 AVU Praha, ateliér maľby IV. prof. Martina Mainera
2012 – 2015 FU OSU, odbor voľná grafika
pod vedením M. Sibinského, Ostrava
2013 – 2014 Erasmus na ASP im. Jana Matejki,
kombinovaný odbor Maľba, Hĺbkotlač, Krakov
2011 – 2012 účasť na projekte Leanardo young art, Stockholm
2008 – 2012 ŠUV Kremnica,odbor plošné a plastické rytie kovov, Kremnica, Slovensko
Samostatné výstavy:
2025 – Save the savior, Galerie Dolmen, Praha
2024 – Atlases disease, Galerie Dole, Ostrava
2024 – Bad religion, Ateliér XIII, Bratislava
2023 – Solitaires and friends, Kalerie Saigon, Ostrava
2022 – Softener, Dům radost, Praha
2022 – Bolders – Odvážlivci, Laboratórium súčasného umenia,
UMNO, Banská Bystrica
2022 – Zero hero, Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora
2019 – The show must go on, Jáma 10, Ostrava
2018 – Streetdancers, Projekt Genau, Kutná Hora
2017 – Soukromé fabulace, Galerie Bohéma, Olomouc
2016 – Bez kormidla, Artotéka Opatov, Mestská knižnica v Prahe
2015 – V Klidu, klub Klid, Ostrava
2014 – FFE- Femme fatal error, Sadrový ježek, Ostrava
