„Už se nesměju padajícím mrakům, jako tomu bylo s duhovými dětmi. Tahle mizerná generace má na cestě do pekla stále prázdno. Začíná zítra a já nevím, jestli LŽI v nebi, nebo kde to jsi? Malé princezně byl slíben jednorožec. Hlavička je obtěžkána estetickými pozlátky a tělíčko se ponořuje do světa narušených provokací a přitažlivých forem. Taková na pohled nedotknutelná lehkost našeho začátku. Přehrabuju se na smetišti dívčích prohřešků, chlapečky neopomínaje. Co by se stalo, kdyby mě někdo viděl?
Obrazy z výstavy „Princeznám se přece nelže“ pro galerii ZAZA jsou jakýmsi otevřeným albem posbíraných snímků existenčních situací ve zničených dětských představách. Je to hra. Taková ta, o které říkáme: „Je to můj život“.
Martina Minařík Pavelková se ve své práci, ať už jsou to malby, kresby, fotografie, video nebo instalace zajímá o narušení tělesné i duševní intimity, nevinnosti, intenzity, pomíjivé křehkosti. Její obrazy reflektují současné společenské nálady a pocity a nabádají k otevřenému dialogu.
Proč? Protože princeznám se přece nelže.
