Václav Buchtelík (1990)
je malíř a tvůrce koláží. Ve své tvorbě se
zaměřuje na závěsný obraz a olejomalbu.
V letech 2010 – 2015 studoval v ateliéru Malba I u prof. Daniela
Balabána. Ve své malířské tvorbě se tematicky zabývá formami
úzkosti, děsu, přicházejícími hrozbami, obavami a obecně pocitem
strachu.
Buchtelík využívá mnoha symbolů, které jsou v malbě používány po
staletí, ale neztotožňuje se se zavedenými významy a významovými
dogmaty. Skrze symboly (utržený cár papíru, stuha, plameny, had,
krajina, mračna, dým, tornádo, …) se snaží divákovi nastínit své
duševní rozpoložení. Pomocí vlastní imaginace vytváří nereálné světy,
které předkládá publiku k posouzení . Leckdy je obraz jakýmsi
zastaveným okamžikem situace, na kterou se pozorovatel scény musí
ptát. Zda jde o okamžiky „před či po“, nechává Buchtelík na člověku,
který děj v obraze sleduje.
Autor si také občas propůjčí výjevy z obrazů starých mistrů, které rád
cituje a vkládá do svých maleb s novým významem.
Kolážovitá forma obrazů je autorem dána letitou prací s papírovou
koláží, která se projevuje v samotné malbě. Tato forma
napodobování koláže, ať už jde o roztrhané hrany papíru či
juxtapoziční rozvržení kompozice, mnohdy napomáhá k vnímání
témat, která si Buchtelík vybírá.
Výstava v ZaZa Galerii nese název „Slyš ten drsný hlas své dotěrné a
kruté zmije“. Finální úryvek básně „Varovný hlas“ Charlese
Baudelaira si Buchtelík upravil po svém. Tímto názvem autor
poukazuje na mnohé hrozby, kterých se buď to sám obává a jsou
reálné a číhají blíž, než si myslíme, nebo jsou autorem vyfabulované a
díky hravé škodolibosti vytvořené a zasazené do kulis blížící se
katastrofy nebo katastrofy již proběhlé.
