Veronika Opavská
Tematicky v obrazech reflektuje své dětství v trampském prostředí a současně se opírá o své sny a imaginaci ve formě zvířat, lesa nebo předmětů, které jako fetiš využívaly staré domorodé národy.
„Tento příběh se odehrává v mém nitru plný tajemných světů, imaginace a symbolů. Totem stojící před naší chatou, může být plný tajemné síly, kterou nevidíme a necítíme. Může nás chránit nebo jenom děsit. Buvolí lebka, symbolem síly a blahobytu. Liška jako mazaný vychytralý tvor. Vrána jako starý indiánský duch, skrz kterého můžeme vidět dál.
To vše indiáni viděli a svým bohům dávali jejich podoby. Byli součástí jejich života, stejně jako koloběh přírody,
života a smrti. Na to vše jsme zapomněli pod nárůstem
naší lidské kultury i na to, že existuje svět, který nevidíme
a to je svět snů, imaginací a božstev.“
Ostravská rodačka narozená v roce 1982. Vystudovala Vysokou školu výtvarného umění v Bratislavě, v ateliéru Kov a šperk. Své šperkařské designerské studium obohatila o obor malby na interní stáži v rámci své školy a externí stáži v Portugalsku. Malbě se Veronika věnovala již dříve,
a to na Vyšší odborné škole ve Zlíně.
Tvorbu v oblasti šperku chápe jako multimediální počin, kde propojuje obě dvě odvětví (malby a šperku). Své pojetí koncipuje do volných objektů zavěšených na stěnu jako obrazy. V malbě nevyužívá typických nástrojů jako jsou štětce, ale různých řezných nástrojů, pomocí kterých se dostává do spodních vrstev malby. Řezáním obrazů vytváří tak barevný reliéf.
